Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Resty sú resty a treba ich postupne likvidovať, zvlášť keď ide o moju obľúbenú kapelu. INSANIA ešte v priebehu minulého roka vydala ďalší, v poradí už ôsmy album, ktorý sa dočkal priaznivých reakcií, ale aj výčitiek, že skupina sa opakuje Lenže ono to nie je celkom pravda a aj keby bola, v prípade INSANIE by mi to ani tak veľmi nevadilo - aj tak by bola lepšia než väčšina domácich formácií.
Brňania pokračujú v trende nastavenom na predchádzajúcom albume, pričom ubrali na tvrdosti, no aj napriek tomu zostali dostatočne radikálni a jed pľujú ešte viac, ako hovoria. Rovnako sa mi nezdá, že by kabátovateli, ako to pod recenziou píše kolega Shnoff. Tam, kde predtým stavali na tvrdosti, teraz vložili viac melódií a budovania atmosféry.
Posun vidím aj v Polyho speváckom prejave. Akoby objavil viacero nových hlasových polôh, niektoré jeho party mi vzdialene pripomenuli Viléma Čoka (alebo to je hosť menom Slakh?). A keď už sme pri speve, tak ženský (či dievčenský?) spev v podani Lidušky Karáskovej v „Píšu ti švabachem“ mi tak mimovoľne a veľmi príjemne pripomenul detský zbor „Hobitov“ z ranej histórie kapely.
Textovo si ide Poly svoje už desaťročia, bez ohľadu na kohokoľvek a čokoľvek, jediná zmenu, ktorú som si všimol, tkvie v čoraz väčšej adresnosti jeho posolstiev. Či už to je dôsledok toho, že tvrdšia je aj doba, alebo ide o sklamanie z toho, že ich doteraz zahalené posolstvá všetci ignorujú, to netuším. V každom prípade som mal Polyho rýmy vždy rád. Dokáže nimi nielen pobaviť, ale aj povzbudiť k zamysleniu.
INSANIA je vyzretou kapelou, ktorá ani na novinke neostala nič dlžná svojej povesti. Nič viac, ale ani nič menej.
P.S.: Ak by niekomu prekážalo málo bonusových skladieb, na obale CD možno nájsť QR kód, ktorý odkazuje na ďalší zaujímavý materiál.
26 let revolty a stále na čelních pozicích… „Zapal dům poraž strom...“ je znovu výstavní kousek z albumária INSANIE, který svým drobně odlišným přístupem k jádru věci ještě dále zvýrazňuje již tak nestandardní velikostní kontury téhle nesvaté čtveřice. Částečně ubylo tvrdosti, přibylo melodií a změny doznaly i tradičně skvostné texty, které naopak nabraly na intenzitě a vyzývavosti. Ale přesně o tom je INSANIA, která si prakticky může dělat, co chce, ale výsledek je vždy ve všech směrech vysoce nadprůměrný. Tuzemské album roku 2013, o tom žádná.
28. února 2014
Shnoff
6,5 / 10
INSANIA začíná hudebně kabátovatět a v textech je až příliš výslovná. Chlapi uchopili ten svůj boj proti celebritám až příliš silově, což mi k nim vůbec nepasuje. Přiznávám, že tyto nepříjemné pocity jsem měl i po bezprostředním poslechu posledních dvou desek a čas je adekvátně obrousil. Teď si nejsem moc jist. Avšak tempus ipsum affert consilium.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.